Asi na tom nebude nic speciálního, ale shrnout to zkusím
Po vytažení z krabice "rozhýbat" chemii v nich:
- První dva cykly dělám na nabíječce - ze skladovacího napětí nabít do plna a pak udělat dva kompletní cykly 1C proudem. Dřív jsem si jen pro vlastní představu zapsal po druhém cyklu vnitřní odpory a napětí jednotlivých článků, dnes si uložím nabíjecí grafy z počítače. To se mi pak hodí ke zhodnocení degradace baterie. Dvanáctičlánky zatím nenabíjím paralelně, ale samostatně každou 6S sadu.
- Prvních asi 10 cyklů nevybíjím úplně, lepší ukrojit z letového času třeba minutu. 3,8V na článek je takový ideál. Navíc se snažím za to moc netahat, aby se baterie rozhýbaly po ležení na skladě. Nabíjím 2C, velké baterie už paralelně, jednotlivé sady jsou už obvykle srovnané dost.
Po téhle proceduře obvykle znatelně spadne vnitřní odpor článků a srovnají se napětí na článcích proti sobě.
Běžný provoz (také známý pod pojmem "surové mučení"):
- Lítám co prsty zvládnou.
- Vybíjím max do 20% zbytkové kapacity. Tohle u těch malých halových 250mAh lentilek pravidelně porušuju a nezdá se, že by jim to vadilo, ale u velkých to raději neriskuju
- Nabíjím 4-5C proudy na 4,201V, baterky letí hned po dolétání na nabíječku a z nabíječky zase do vzduchu.
Co jsem zatím odpozoroval:
- GensAce nevadí tahle nekonečná rotace vybíjení - nabíjení, možná jim to dokonce prospívá.
- Vysoké nabíjecí proudy mají rády.
- Vadí jim dlouhé skladování. Bez ohledu na to, jestli jsou nabité na 4,2V nebo skladovací napětí, dva týdny ležení se projeví na zvýšeném vnitřním odporu. Jeden až dva jemnější cykly to obvykle spraví.
Jen pro informaci přikládám graf napětí na článek při stém nabíjecím cyklu té velké sady do Goblina
Kvalitka.
